Nejběžnější normou pro klasifikaci rukavic odolných proti řezu je Evropská unie BS EN 388 (což odpovídá australské/novozélandské normě AS/NZS 2161.3). Standardní specifikace pokrývají 4 typy mechanických rizik, a to odolnost proti oděru, odolnost proti řezu, odolnost proti roztržení a odolnost proti bodnutí. . Rukavice, které splňují specifikace, musí být označeny logem štítu z kovářského kladiva a úroveň ochrany je vyjádřena od 1 do 4. Některé rukavice odolné proti pořezání mohou dokonce dosáhnout nejvyššího stupně odolnosti proti řezu 5. Někdy se také použije "x" a "0", což znamená, že nejsou použitelné a hodnocení je nižší než "1". Rukavice odolné proti řezu musí rovněž splňovat požadavky obecného, pohodlného a účinného, zkušebních postupů a označování a informací obsažených v normě BS EN 420, jako je pronikání vody a množství hexavalentového chromu uvolněného koženými rukavicemi.
Zkušební proces rukavic odolných proti řezu je: odeberte vzorek v dlani rukavice, řezejte tam a zpět rotační frézou z wolframové oceli a zaznamenejte počet otáček potřebných k prořízení vzorku, aby se porovnaly výsledky standardních vzorků bavlny, které jsou vzájemně prokládány a testovány , čím vyšší je vypočtený index , tím vyšší je vypočtený index . , tím silnější je výkon odolnosti proti řezu. Zkouška odolnosti proti řezu se však nevztahuje na velmi tvrdé materiály.
